Řidičský průkaz

Když jsem byla malá, tak jsem se úplně těšila, až si budu moct udělat řidičský průkaz. Už od mala mě lákalo to, že bych konečně už měla automobil a byla bych soběstačná, a hlavně bych mohla jezdit všude tam, kam bych si přála. Protože jsem stále slyšela od své mámy, která neměla řidičský průkaz, že úplně toho lituje, že jsi neudělala řidičský průkaz, když byla mladá. A dneska, když jsem se potom ptala mojí mámy, proč to neudělala dodatečně i když jí je skoro padesát let, tak mi řekla, že by to asi nezvládla. Prý se jí pletou strany pravá a levá. Já si myslím, že je to jenom asi výmluva.

Moje máma se asi bojí, že by ten řidičský průkaz vůbec neudělala, takže se radši ani nebude pokoušet, i když doma můj otec auto má, takže moje máma by ani vlastně nemusela kupovat auto. Protože moje máma mi řekla, že by jezdila opravdu jenom svátečně, kdyby bylo třeba. A hlavně by také řídila, kdyby byl otec na služební cestě. Otec má totiž služební auto, takže když by byl třeba týden jako vždy na služební cestě, tak by moje máma měla k dispozici alespoň automobil doma. A vždycky se tak musíme spoléhat na autobus, a ne vždycky je to příjemné a praktické, takže jsem si řekla, že je úplná škoda, že moje máma zanevřela na to, že by si udělala řidičský průkaz.

Možná ji ještě přemluvím, aby se pokusila udělat řidičský průkaz. Protože za dva měsíce slaví moje maminka narozeniny, tak jsem se s bratrem domluvila, že bychom jí mohli dát nějaký poukaz na to, že by si udělala řidičský průkaz. Jednoduše jí přispět nějaké peníze na autoškolu. Oba dva uvidíme, jak se naše máma rozhodne a třeba to dopadne tak, že si nakonec řidičský průkaz udělá, Já totiž vím jistě, že by automobil jistě využila, takže bych vážně byla ráda, kdyby se maminka pro řidičák rozhodla. Podle mého názoru by byl i otec rád, kdyby máma řídila.